Lokomotiva E499.0 / 140
Elektrické stejnosměrné lokomotivy E499.0 / 140 (Bobina)
Lokomotivy E499.0/140 je univerzální elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud určená pro osobní vlaky, rychlíky i nákladní vlaky. Vyráběly ji v letech 1953 - 1958 tehdejší závody V. I. Lenina, tedy Škoda Plzeň, které ji označily továrním typem Škoda 12E. Patří k československým elektrickým lokomotivám tzv. I. generace. Jednalo se o první po válce v Československu vyrobenou elektrickou lokomotivu určenou pro nově elektrizované tratě soustavou 3 kV DC, která se začala budovat už v roce 1948.
Objednávka na nové elektrické lokomotivy pro ČSD přišla už v roce 1946. Bylo rozhodnuto, že budou využity moderní zahraniční technologie, proto byly k vývoji přizvány též švýcarské firmy Société Anonyme des Ateliérs de Sécheron a Lokomotiv und Maschinefabrik Winterthur, které umožnily licenční výrobu některých potřebných komponentů. V roce 1953 byl hotov prototypový stroj označený E 499.001, jenž mohl být vyzkoušen na tratích v pražském železničním uzlu, které byly elektrizovány ve dvacátých letech soustavou 1500 V DC. Lokomotiva zde tedy mohla jezdit jen na poloviční výkon. Proto byla poté předána do Žiliny, kde již mohla jezdit pod plným napětím 3000 V na první československé nově elektrizované trati do Vrútek. Pro vyzkoušení v plném traťovém provozu byla převedena do Polska, kde se v té době mohla projet na delších úsecích a najezdila zde spolu s druhým strojem E 499.002 bez větších problémů 100 000 km. Poté se oba stroje vrátily zpět do Československa do depa Praha hlavní nádraží, ale za dva roky (1956) už byly předány do Žiliny. Při pokračování dodávek z výrobního závodu byly nové lokomotivy vždy nejdříve deponovány na Hlavním nádraží v Praze, kde byly oživeny a vyzkoušeny v provozu a poté předávány do dalších dep.
U řady 140 je použita ocelová skříň se dvěma koncovými stanovišti strojvedoucího, do nichž je vstup zvenku vždy dveřmi z levé strany. Mezi stanovišti se nachází strojovna se šesti bočními kruhovými okny na každé straně. Pohon zajišťují čtyři trakční motory, pro každou nápravu jeden. Regulace výkonu probíhá mařením přebytečného napětí v odporníku s litinovými články, který je umístěn na střeše mezi sběrači. Elektromotory se zapojují podle polohy hlavního kontroléru buď sériově nebo paralelně vždy se dvojicí motorů v sérii. Lokomotiva je napájena elektřinou přes dva trolejové sběrače na střeše.
